Vše začalo v roce 2001 na prázdných loukách v Židovicích. V tradiční zemědělské oblasti Podřipska bychom mohli pěstovat obilí nebo řepku, stejně tak jako ostatní. Vydali jsme se jinou cestou a začali chovat pštrosy. Založili jsme farmu Studánka, která byla později přejmenována podle svého majitele na Pštrosí farmu Krejný.
Pštros je na chov velmi komplikované zvíře. Potřebuje svůj čas a jeho růst se nedá uspěchat. Poctivé krmení nelze nahradit směsmi. To by by ho neunesly vlastní kosti, zlomí si nohy a selže mu srdce. Produkci pštrosího masa může nazvat tradiční a čistou zemědělskou produkcí. Není to průmyslová výroba jako u jiných druhů masa.
Nám se však díky obrovskému odhodlání a zapojením celé rodiny podařil velmi úspěšný odchov. Všechny dřevěné boudy a ploty jsme postavili vlastníma rukama. Snažíme se hospodařit co možná nejšetrněji. Musíme se chovat k půdě ekologicky, jelikož z ní těžíme a potřebujeme ji. Velikostí obdělávané půdy jsme malí, ale o to více se musíme o svou půdu starat, neboť je to naše obživa.
Za pouhé tři roky jsme měli natolik úspěšný chov, že tuzemští zpracovatelé masa nestíhali odebírat odchované kusy. A tak jsme museli začít řešit vlastní porážku. Výstavba vlastní porážky začala v roce 2003. Následně po dokončení stavby nám bylo uděleno Státní veterinární správou oválné razítko s číslem CZ 11 812 ES. Toto nám umožňuje obchodovat se zeměmi EU i se zeměmi mimo EU nejen s masem pštrosím, ale i s drůbežím, hovězím, vepřovým a skopovým. Již třetím rokem se nám daří obchodovat se zeměmi jako je Německo, Rakousko, Švýcarsko, Belgie, Itálie a Holandsko. Obchodními partnery na trhu tuzemském jsou Makro, Billa, Tesco a Globus. Zásobujeme více než 180 významných pražských a severočeských restaurací. Samozřejmě neustále hledáme nové odběratele i mimo tyto země. Toto vše neustále vyžaduje další velmi nákladné investice do technologií na porážce, bourárně a balírně. Maso je baleno vakuově s dobou trvanlivosti 1 měsíc v chlazeném stavu a 24 měsíců v mraženém stavu. Celý provoz je pod neustálím veterinárním dohledem a pracuje se v systému HACCP. Produkujeme 20 tun masa ročně!
Pštrosí maso je sice dražší než vepřové, ale levnější než hovězí. A má velmi dobrou kvalitu. Je neobyčejně libové. Zatímco maso vepřové, hovězí nebo drůbeží obsahuje více než 3 % tuku, neobsahuje jediný sval pštrosa více než 0,3 % tuku. Hodnoty cholesterolu jsou zcela nepatrné, naopak má vysoký obsah bílkovin, a to více než 20 %. Pštrosí maso vyniká svou mimořádnou jemností a chutí připomíná hovězí. V běžných masnách je k dostání zřídka. Maso nabízíme přímo na farmě a v nedaleké Roudnici nad Labem. Zásobujeme významné pražské a středočeské restaurace a některé obchodní řetězce. Ale naše hlavní odbytiště je převážně v zahraničí.
Napsali o nás
Farma z výšky
Farma v létě
Něco o pštrosovi
Historické pozadí
Před více než 20 miliony lety byli předkové dnešních pštrosů rozšíření v rámci širokého pruhu, který se rozprostíral od Španělska na západě podél severního okraje Středozemního moře až do Číny na východě. Teprve před asi jedním milionem let migrovaly pštrosí populace do Afriky a usadily se na severu, východě a jihu kontinentu. Lidské zhodnocení pštrosa a jeho produktů se datuje asi 7500 let. První lidskou rukou podaný úkaz důkaz existence pštrosů je skalní malba na Sahaře, na které je zobrazen pštros, který byl chycen leopardem nebo gepardem (5500 př.n.l.).V Evropě byly podniknuty první pokusy s chovem pštrosů císařem Barbarosou (1125 – 1190 n.l.), byly však neúspěšné. První úspěchy v odchovu však byly dosaženy v Alžírsku roku 1857, krátce na to také ve Florencii. První odchov v ZOO byl dosažen koncem 19. století v Marseille.V tomto období byl chov pštrosů již široce rozvinut v jižní Africe. Zejména od roku 1870, kdy se z malého Karoo v kapském regionu začalo do Evropy „explozivním způsobem“ dovážet pštrosí peří. Tuto náhlou expanzi umožnily teprve několik věcí: pěstování vojtěšky jako ideálního krmiva, zavedení oplocení drátem a vynález Artura Douglasce, totiž parafínová pštrosí líheň, která umožnila rozmnožování pštrosů průmyslovým způsobem. Toto období skončilo spolu se začátkem 1.světové války.
Od konce 1.světové války do poloviny 80.let 20. století byl chov pštrosů zaměřen na produkci kůže. V tomto období se chov rozšířil do USA, Izraele a Austrálie. Od poloviny 80.let se zaměřuje chov na pštrosí maso, v této fázi byl chov pštrosů dále rozšířen do Evropě (Německo, Francie, Velká Británie, Chorvatsko, Rakousko) a do Kanadě. V současné době žije 80% populace pštrosa na farmách nebo v ZOO.
Zoologická klasifikace plemenné znaky
třída – ptáci
nadřád – Ratitae
řád – pštrosi
podřád – Strutchiones
čeleď – Strutchio
druh – Strutchio camelus
Poddruhy
S.C. australis – původní „jihoafrický pštros“ (jižní Afrika)
S.C. „malijský/berberský pštros“ (severní Afrika)
S.C. massaiicus – „masajský pštros“ (východní Afrika)
S.C. molybdophanes – „pštros somálský“ (Etiopie, Somálsko)
S.C. syriacus – „arabský pštros“ (vymřel kolem roku 1960)
Pštrosí populace chovaná v Malém Karoo vznikla křížením jihoafrického pštrosa s poněkud větším pštrosem severoafrickým v poměru 3:1. Výsledkem je nově uznané plemeno S.C. (varietas) domesticus známé pod názvem „pštros africký černý“. Tento pštros se vyznačuje velmi dobrou kvalitou peří a srovnatelně málo potlačenou tělesnou stavbou.
Později domestikované „chovné linie“ takzvaní modrokrcí a červenokrcí pštrosi jsou větší, ale mají horší kvalitu peří a také zejména červenokrcí pštrosi jsou pro svou divokost hůře chovatelní. Proto většinu dnešní světové populace pštrosů tvoří AFRICKÝ ČERNÝ, proto dále jen o něm.
Všeobecná charakteristika
Pštros je největší žijící pták. Na základě rudimentálního utváření jeho křídel a letek nemůže pštros létat, ačkoliv jeho předkové tomu byli schopni. Jako kompenzaci své neschopnosti létat má pštros velmi silně vyvinuté nohy, s nimiž může docílit rychlostí nad 60 km/h po více než 10 minut. Pštros je jediný pták na světe jen s dvěma prsty. Malý prst slouží pro rovnováhu. Velký prst má dlouhý, paznehtu podobný nehet. Tento způsobuje, že pštros společně se silnými nohami může být nebezpečný při chůzi nebo kopnutí. Pštrosi mají velmi dobrou schopnost vidění. Za podpory periskopického krku mohou dělat pohyby až do vzdálenosti 3,5 km. Stejně tak je možné, že mohou fixovat předměty přímo pod svým zobákem.
Oči mají při průměrných 60 g čtyřnásobnou hmotnost lidského oka. Jsou opatřeny vně dolního a horního víčka ještě jedním kožním víčkem. Kožní víčko se zavírá z vnitřního očního koutku k vnějšímu a slouží k udržování očí v čistotě.
Dospělá samčí, popř. samičí zvířata mohou být zřetelně rozlišena pomocí svého sytě černého popř. ornicově hnědého opeření a rozdílné tělesné velikosti. V době páření se kromě toho zbarvují samcům rudě zobáky, okraje očí a kůže nad běhákem. Rudé zbarvení je způsobeno sekrecí hormonů varlat, u slepic jsou to hormony vaječníků, které potlačují tvorbu černého opeření. Nafouknutý zbytnělý krk a tokání kohouta je již podrobně popsáno v Brémském životě zvířat. Tímto nafukováním krku, které souvisí viditelně také s podivnými tóny, láká kohout slepice anebo vyzývá protivníky. Zvuky jsou slyšet většinou v době rozmnožování, někdy ale, zvláště během noci, také bez viditelné příčiny. Holanďané na Kapuu nazývají tyto zvukové výjevy samčích pštrosů „brumlání“. Může jen brumlat, když stojí tiše, ale ne, když je v pohybu. Je to zvláštní bručící tón, o kterým lze těžko říci odkud vlastně přichází, která ale dělá úplně dojem, jako by zesiloval do hlasitého řevu, kdyby jen pták chtěl. Každé jednotlivé bručení se skládá ze tří zvláštních tónů, dvou krátkých a jednoho dlouhého Přitom není otevřen zobák a vzduch není vypouštěn, při každém třetím ve velmi vysokém stupni.Tento šum – volání nebo křik ho nelze nazývat – je opakovně vyražen a zní v tiché noci cize a divoce. Jiné zvuky se neozývají pouze u kohoutů, ale u obou pohlaví, totiž v hněvu lze slyšet při velké zlosti duté hrdelní tóny a jako varovné zvolání krátký ostrý výkřik. Ještě nedospělí mladí pštrosi každého stáří mají zvonivý pronikavý naříkavý křik.
Naproti stále znovu se vynořujícím tvrzením nejsou pštrosi monogamní, ale polygamní. Divoce žijící kohouti mají často harém s jednou favoritkou a několika vedlejšími slepicemi. Na farmách se pštrosi chovají během snáškové sezóny v párech, triádách (jeden kohout a dvě slepice) anebo v hejnech s mírně vyšším podílem slepic. Kohout vyhrabe hnízdo, jednoduchou prohlubeninu v zemi. Teoreticky klade slepice jedno vejce každý druhý den. Normální snáška se stává z 12 až 18 vajec, ale odběr vajec podnítí slepici k další snášce, takže lze od slepice získat až 40 vajec za sezónu líhnutí. Vysezení vajec se uskutečňuje na směny. V souladu s ukrytou silou svého opeření sedí neznatelně zbarvená slepice přes den a černý kohout během noci. Doba sezení činí v průměru 42 dní.
Jedna z charakteristických vlastností pštrosů je jejich divokost. Zvlášť mladí pštrosi se mohou stát zcela neovladatelní, pokud nejsou ve stálém kontaktu s lidmi. Také jedno arabské přísloví říká: „… hloupější než pštros“ a to právě pro jejich inteligenci. Na druhé straně působí pštrosi na základě své schopnosti ostrého vidění mohou žít na velkých farmách jako „hlídači“ jiných zvířat. Pštrosi mohou být chování společně např. se skotem a ovcemi. Pštrosi si zvyknou při denním ošetřování dobře na styk s lidmi, stávají se úplně krotkými a mohou se přizpůsobit podmínkám člověka. Existuje dokonce zpráva, podle které byli pštrosi vycvičení jako pasáčci a potom použití samostatně jako pastýři ovcí. Zvířata jsou hlavní atrakcí na výstavních farmách v jižní Africe a mohou být dokonce i osedláni
Pštrosi jsou býložravci, i když ne v pravém slova smyslu. Požírají často také malé savce, ještěrky a brouky, na druhé straně se také ale vyhýbají určitým rostlinám jako např. divokému tabáku. Pro trávení přijímají pštrosi malé kameny a jiné kulaté předměty, které slouží k rozemletí rostlinné potravy. Pštrosi čerpají z vodních zdrojů, koupají se, dokonce plavou, vydrží ale také dlouho jako velbloudi a dromedáři bez vody. Toto a jejich silueta, kterou lze z dálky srovnat s velbloudem, se odráží v názvu „velbloudí pták“ popř. v latinském názvu Strutchio camelus. Všeobecně je se pštrosy spojené rčení „strčit hlavu do písku“ se v přírodě nevyskytuje. Ovšem pštrosí kuřata a dospělá zvířata předstírají smrt, pokud jsou překvapena, tzn. že si lehnou s úplně nataženým krkem. Rovněž v noci se nacházejí zvířata v této poloze v době hlubokého spánku, ale jen krátkodobě a nikdy ne všechna zvířata současně ve skupině. Pštrosi se mohou dožít vysokého stáří, nezřídka 50 -60 let. „Metuzalém“ v Oudshoornu dosáhl zaručených 81 let.
Tělesné míry pštrosa
Výška – 2,10 – 2,50 cm
Délka krku – 90 – 95 cm
Hmotnost – 105 – 125 kg
Rychlost – až 60 km/h
Nosnost na „hřbetu“ – až 60kg
Výška kolenního kloubu – 98 – 109 cm
Kostra
Nejvíce impozantní část kostry pštrosa je prsní kost (sternum), 1 až 4 cm silná kost z houbovitého materiálu. Prsní kost chrání prostor thoraxu při boji a při srážce s překážkou (často ovšem ne dost efektivně). Prsní kost je charakteristická chybějícím kýlovitým hřebenem prsní kosti, který se jinak u ptáků vyskytuje. Tato vlastnost propůjčuje řádu, ke kterému pštros patří také jméno: Raitae je odvozeno z latinského slova Ratis: bez kýlu. Na základě schopnosti létat u jeho předků jsou kosti pštrosa lehce stavěné a proto značně ohroženy zlomením. Skládají se z řídké vnější stěny, která je buď dutá nebo vyplněná len houbovitým kostním materiálem. Protože vystrašení pštrosi reagují panickým strachem a přitom se pokoušejí všechno povalit v běhu, přesto všechno mohou přehlédnout, je riziko poranění a zvláště zlomení kostí velmi vysoké. Zlomeniny kostí jsou velmi těžce léčitelné a zvíře musí být většinou usmrceno. Klíční kosti u pštrosa chybějí úplně. Stydké kosti jsou srostlé dohromady a podporují střevní ústrojí. Další zvláštnost spočívá v tom, že zobák se skládá ze 13ti samostatných kostí, které nejsou srostlé a jsou drženy pohromadě silnou vnější kůží. Proto je také umožněno rudé zbarvení během tokání.
Zažívací soustava
Na místo volete má pštros vakovitou jícní rouru, ve které se soustřeďuje krmivo. Při zdvižení hlavy je dopravováno krmivo do žláznatého žaludku, kde se mísí s trávicími šťávami z asi 300 žláz, které se nacházejí na dorzálním konci žláznatého žaludku. Žláznatý žaludek přechází nahoru do žvýkacího nebo svalnatého žaludku. Svalnatý žaludek je velký orgán s hmotností přibližně 2 kg, jehož vnější stěny mohou být silné až 92mm. Svalnaté stěny jsou odděleny 3 – 4mm silnou ochrannou blanou. Obsah svalnatého žaludku obsahuje vedle potravy cca 1,5 kg kamenů, které rozmělňují potravu. V závislosti na opotřebení zůstávají kameny jen po určitou dobu ve svalnatém žaludku a poroto musí být stále nahrazovány. Výstup ze žaludku Sphinkter – svalem odděluje svalnatý žaludek od tenkého střeva. Dorostlá délka tenkého střeva činí cca 6 m. Z přechodu z tenkého do tlustého střeva vybíhají dvě slepá střeva, která jsou asi 1m dlouhá a v nich se shromažďují bakterie štěpící celulózu. Tlusté střevo u dospělého pštrosa má impozantní délku cca 16 m a skládá se z tlustšího prvního dílu a z druhého slabšího úseku. Cesta slepými střevy a tlustým střevem si vyžádá značnou dobu (u kuřat 36 h) a tím je zaručeno co možná nejlepší zhodnocení rostlinných vláken. Poslední část trávicího ústrojí tvoří kloaka s třemi komorami. V první komoře končí tlusté střevo a uskutečňuje se resporce ještě existující vlhkosti. Ve druhé komoře končí močovod a vejcovod, popř. semenovod. Vnější komora, obsahuje pohlavní orgány. Teplota v kloace činí asi 39 – 40 °C.
Ostatní orgány
Mozek pštrosa má průměrnou hmotnost 40 g, právě dvě třetiny hmotnosti jednoho oka pštrosa. Zdravý mozek má bělavé zbarvení a je potažen sítí jemných cévek. Srdce je pokryto žlutou (nahnědlou tukovou tkání) a váží cca 600 – 700 g. Ve zdravém stavu je hladké, beze skvrn a mírně třpytivé. Dvoulaločná játra jsou modro-hnědá, a velice tuhý orgán. Na rozdíl od savců letí játra na prostorem thoraxu a po obou stranách srdce. Pštros nemá žlučník. Pštros má dvě lehce zbarvené plíce. Každá plíce přechází do 5ti vzduchových vaků, které pokračují do hlavních kostí, zvláště do kostí křídel, prsní kosti a hřbetních obratlů. Ledviny jsou asi 30 cm dlouhé a až 7 dm silné, načervenale nahnědlé orgány. Ledviny jsou trojlaločné a mají zrnitou tkáň. Přiléhají podél páteře od posledního žebrového oblouku. Močové cesty končí ve střední komoře kloaky, ve které se moč uchovává až do vyměšování.
Základní charakteristika pštrosích produktů
Pštrosi jsou zvířata s mnohostrannou užitkovostí. V kožařství je pštrosí kůže vysoce ceněna jako exkluzivní materiál k výrobě kabelek a bot luxusní třídy. Jedinečná pera slouží v oděvním průmyslu a nacházejí použití při zhotovování varietních kostýmů.
Maso pštrosů s hovězím kotletem je použitelné k přípravě výborných pokrmů a jemných steaků. Jeho vlastnosti se nechají přirovnat k masu špičkové třídy, které vyhovuje ideálním způsobem, přáním znalých gurmánů:
téměř žádný tuk (filet/steak do 0,2%)
nepatrné hodnoty cholesterolu (680 mg/kg)
vysoký obsah proteinu (nad 20%)
mimořádná jemnost (přes nepatrný obsah tuku)
možnost kořenění
Pštrosí vejce se nepoužívají jen k líhnutí, ale jsou také hojně prodávána. Vzhledem k chuti a vlastnostem využití jsou pštrosí vejce plně srovnatelná s drůbežími a jsou připravována stejným způsobem. Pštrosí vejce, která jsou pro svoje rozměry velmi impozantní, může být jeho silná, porcelánovitá skořápka přeměněna pomalováním nebo rytým ozdobami v cenný umělecký předmět.
Z této tabulky je zřetelné, že hlavní zdroj příjmů z chovu pštrosů směřuje ke kůži a masu. Další posun ve prospěch masa je pravděpodobný. Další jsou z turismu – vejce. Při přenesení se na jihoafrické poměry je třeba vzít v úvahu, že mimo jižní Afriku je současně dominujícím zdrojem příjmů prodej chovného materiálu.
Kůže
V současné době se považuje kůže jako cenný pštrosí produkt. Kůže pštrosa je srovnatelná jako kůže špičkové třídy s kůží krokodýla nebo slona. Je velice odolná vůči opotřebení a v propustnosti vody předčí dokonce krokodýlí kůži. Na základě mezinárodního ustanovení ochrany druhů a vzhledem k rostoudímu vědomí spotřebitelů je pštrosí kůže schopná nahradit krokodýlí kůži v noblesní třídě.
Jedinečná zvláštnost torza kůže jsou vyvýšené kožní bradavice (noppy) na hřbetě a prsou pštrosa. podle zvýraznění noppů se řídí rovněž cílová cena produktu: čím zřetelnější a hustší vzor, tím vyšší cena. od pravé kůže lze jednoznačně odlišit všechny imitace, protože imitované noppy nemohou být vyvýšené (zkouška nehtem prstu). Tyto nezpůsobují také lehce praskající šum, který vzniká při hlazení kožních bradavic pravé pštrosí kůže. Z měkké a hebké kůže se vyrábějí boty, kabelky, tašky, všeho druhu a kabáty, límcové výložky a mnoho dalšího.
Jiný typ kůže, která lze získat z pštrosů je kůže na běháku. Tato kůže ochraňovala rohovitý ještěří plát předků pštrosů. V USA se tato kůže používá k výrobě kovbojských vysokých bot a jako taková je velmi žádána.
Nejlepší – protože je již výrazná je ještě neopotřebovaná nebo poškozená – kůže se získá z pštrosů v jatečním stáří 14-ti měsíců. Pro oděvní účely se používá ještě poddajnější kůže mladších zvířat. Ve stáří 14 měsíců činí celková plocha kůže 1,2 – 1,5 m2.
Maso
Maso pštrosa považují znalci již dlouho za maso gurmánů. Maso pštrosa je neobyčejně libové. Zatímco maso nejdůležitějších jiných zvířat (prase, skot, drůbež) obsahují více než 3% tuku, neobsahuje jediný sval na kosti pštrosa více než 0,3 % tuku. Průměrné hodnoty tuku svíčkové jsou kolem 0,032% a bifteku kolem 0,155%. U většiny druhu masa se projeví nízký obsah tuku na úkor jemnosti masa. Pštrosí maso zde tvoří jedinou výjimku: pštrosí filet a steak jsou mimořádně jemné. Jednotlivé ukazatele masa viz tabulka.
Hodnoty proteinu a tuku pštrosa ve srovnání s ostatními druhy zvířat (hodnoty se vztahují na 100g masa).
Podstatná část komerčně využitelného masa pochází z nohou (asi 74%) a zbytek je rozdělen na krk, křídla, prsa, žebra a ocas.
Hodnota výtěžnosti pštrosa – 35% jsou hodnoty nižší než u skotu nebo prasat. Průměrná výtěžnost masa cca 32 kg ve 14 měsících a 42 kg u dospělých pštrosů je však kvalitativně vysoce ceněna.
Chov pštrosů má ve světě dlouholetou tradici. Kolem roku 1800 se pštrosi chovali pouze pro jejich peří, koncem tohoto století se však pštros začíná chovat především pro kvalitní maso, které se stává vyhledávanou pochoutkou po celém světě.
Peří
Opeření pštrosů prodělává 4 vývojová stadia: kuřecí chmýří, opeření kuřat, opeření mláďat a opeření dospělých
Kuřecí chmýří je skvrnité krycí opeření žluto hnědého zbarvení. Po jednom nebo dvou týdnech vyraší počáteční chmýří z kuřecích pér. Ve stáří 5 – 6 měsíců začíná dorůstat opeření mláďat, které zatlačí kuřecí opeření. e stáří 16 měsíců se na farmách ořezává plně vyvinuté opeření mláďat. Dorůstají opeření je konečné opeření dospělých, které je vyzrálé ve stáří 2 let. U kohoutů se v tomto časovém období ustaluje hluboce černé zbarvení tělních pér a bílé zbarvení křídel a ocasních pér. Slepice si naopak podří šedo hnědé zbarvení opeření mláďat. Počínaje prvním opeřením dospělých lze každých 6 měsíců provést odběr peří. ovšem tak intenzivní „hospodaření s peřím“ vede v průběhu doby asi 4 – 5 let ke snížení kvality peří.
Existují tři způsoby, jak získávat peří od pštrosa: ostřihování, vytahování per nebo teprve dorůstajících pér??
Nejhodnotnější péra jsou bílá, která se používají k nejrůznějším dekorativním účelům. Pera nižší kvality se zpracovávají na prachové vějíře, které na základě elektrostatických přitažlivých sil pracují mnohem účinněji než vějíře z umělého materiálu.
Pštrosí kůže se považuje za jednu z nejkvalitnějších kůží vůbec. Vyznačuje se mimořádnou pevností, trvanlivostí, je odolná vůči opotřebení a v nepropustnosti vody předčí kůži krokodýlí, kterou je schopna nahradit. Používá se na výrobu luxusní obuvi, kabelek, tašek, oděvů, peněženek a dalších doplňků.
Příklad: Cena dámské kabelky vyrobené se pštrosí kůže se v USA pohybuje okolo 500 USD.
Jeden dospělý pštros vyprodukuje cca 1,3 m2 kůže.
Ostatní produkty
K současnému stavu vývoje chovu pštrosa jsou samotná zvířata a oplodněná vejce nejvyšší ekonomickou hodnotou.
Rovněž neoplodněná vejce jsou mnohostranně upotřebitelná. Vejce může být za 60 -90 min. uvařeno a nebo podáno jako míchaná vajíčka ke snídani pro tucet hostů. Pštrosí vejce se též nabízejí pro pečení ve velkém měřítku. Z čistých vajec mohou být zhotoveny pomalováním nebo vyrytím umělecké nebo ozdobné předměty vysoké sběratelské hodnoty nebo mohou být zpracovány na lampy, poháry a podobným způsobem modelovány. I úlomky z vaječných skořápek se nechají zpracovat na zvláštní brože a náušnice.
Turistická hodnota pštrosa je obrovská. Prodávají se také další produkty z pštrosa a to např. popelníky z pštrosí prstů, vějíře z pštrosích pér. K tomu se také pořádají pštrosí závody a další akce pro popularizaci tohoto zvířete.
Krmení
Pštrosi nejsou striktní býložravci. V přírodě žerou také hmyz, malé savce a ještěrky a příležitostně vybírají ptačí vejce. Ačkoliv stráví trávu, dávají přednost jako hlavnímu základnímu krmivu listům dvouděložných rostlin, semenům a bobulím.
V jejich přírodních podmínkách v suchých savanách polopouštích mají pštrosi k dispozici zpravidla jen velmi spornou pastvu. Nachází rovněž ještě dostatečnou výživu na takových plochách, na kterých již není možný chov skotu a dokonce ani chov ovcí. Protože u chovu pštrosa stejně jako u chovu jiných zvířat představuje náklad na krmení hlavní část výrobních nákladů, může být jejich schopnost přizpůsobit se chudé krmivové základně využita zcela pro úsporu nákladů.